FRANCOIS VILLON: BALADA, KTEROU VILLON NAPSAL LÉTA PÁNĚ 1458 NA NÁMĚT, JEJŽ U SVÉHO DVORA V BLOIS URČIL VÉVODA ORLEÁNSKÝ Já u pramene jsem a žízní hynu, horký jak oheň, zuby drkotám, dlím v cizotě, kde mám svou domovinu, ač blízko krbu, zimnici přec mám, nahý jak červ, oděn jak prelát sám, Já u pramene jsem a žízní hynu; Já, François Villon; Malý a Velký testament; Malý testament; Není nad zobák z Paříže; Odkazy, jednotlivé básně, balady v žargonu; Velká závěť; Villon; Závěť a jiné balady Francois Villon, bouřlivák, darebák, nespoutaný a vtipný básník s horoucím srdcem, kterého jsme všichni ve škole milovali. Po mnoha letech jsem si znovu přečetla Malý testament, který přebásnila podle starofrancouzského originálu Jarmila Loukotková a na konci v doslovu nás s láskou a dojetím seznamuje s Villonovým životem a jeho další tvorbou. Já u pramene jsem a žízní hynu. Bohém, básník a bouřlivák François Villon se ve svých básních vypořádává se životem, ukazuje marnost všeho – lásky, umění a zejména majetku. V obrazech věcí, které jsou člověku blízké, otevírá pronikavý pohled do propasti lidské duše, jejích rozporů a bolestí. a žízní hynu," zpíval Francois Villon. To, co je u francouzského středověkého básníka nadsázkou, je denní realitou pro krále Tantala. Antické báje vyprávějí, že Tantalos stojí po pás a někdy až po bradu v jezeře - ale když se chce napít, voda se vytratí a zbude po ní jen páchnoucí černé bahno. Villon. 1429 - 1463. 4. Francouzský básník François Villon se dopustil vraždy kněze, za kterou byl odsouzen k trestu smrti. Nakonec však byl omilostněn, ale vypovězen z Paříže. Po jeho odchodu už o jeho životě není nic známo. Narodil se do chudé rodiny, ale studium Sorbony mu umožnil bohatý kněz Guillaume de Villon, podle Villonská Balada kterou Villon napsal léta Páně 1458 na námět, který u svého dvora v Blois určil vévoda Orleánský: Já u pramene jsem a žízní hynu, horký jak oheň, zuby drkotám, dlím v cizotě, kde mám svou domovinu, ač blízko krbu, zimnici přec mám, nahý jak červ, oděn jak prelát sám, Já u pramene jsem, a žízní hynu; horký jak oheň, zuby drkotám; dlím v cizotě, kde mám svou domovinu; ač blízko krbu, zimnici přec mám; nahý jak červ, oděn jak prelát sám; směji se v pláči, doufám v zoufání; mně lékem je, co jiné poraní; mně při zábavě oddech není přán; já sílu mám, a žádný prospěch z ní, yZnFR2H.